Taková „normální“ rodinka

Žádná normální rodinka neexistuje. Každá rodina je „úplně normální“ jen tak dlouho, dokud se nezavřou dveře.

Naše rodina je zcela nenormální, speciální, bláznivá a výjimečná. Jsme na to pyšní a chlubíme se tím😊

Ale pěkně po pořadě…

Pocházím z rozvedené rodiny z okraje Prahy. Táta odešel do USA, když mi byly tři roky a nechal tu mě, starší ségru a maminku. Jezdily jsme k němu na prázdniny ale tím jeho tátování skončilo. Vyrostla jsem s maminkou, sestrou a nevlastním tátou. Nemůžu říct, že bych si užila šťastné dětství a už vůbec ne dospívání. Zažila jsem školní šikanu i nepěkné zacházení. V pubertě to bylo ještě horší. Holky na mě žárlily a pomlouvaly mě. Kamarádila jsem tedy s kluky a holky mě ještě víc nesnášely.

Kamarádění s kluky se nakonec tolik nevyplatilo. Dokonce jsem byla obětí trestného činu, až jsem se z toho vrhla na studium kriminalistiky abych všechny ty lumpy dostala😊

Na milostné vztahy jsem měla smůlu a vlastně jsem jen čekala, jestli ten pravý vůbec existuje.

A existuje!! Našli jsme se přes internet (ano, funguje to:-). A je z toho opravdu velká láska. Byl už „použitý“ a měl dokonce dvouletou a pětiletou holčičku, kterým matka utekla s trenérem po dlouhodobé nevěře ☹. Nevím už, kdo se zamiloval do koho první. Jestli já do něj nebo on do mě ale já se každopádně osudově zamilovala do celé té trojky a život bez nich bych si už nedovedla představit.

Zanedlouho k nám přibyl malý bráška, dnes mu není ani rok. Sestřičky zbožňuje a ony jeho. Trochu jsem se bála, jestli nebudu dělat rozdíly mezi vlastním chlapečkem a nevlastními holčičkami ale nestalo se a upřímně je miluji všechny tři stejně. ❤️❤️❤️

Holčičky vyrůstají ve střídavé péči po týdnu. Stěhují se mezi naším domem a bytem biomatky a manžela. Bydliště jsou kousek od sebe, navštěvují stejnou školu i pediatra. Biomatka má svéráznou představu o výchově a péči o děti ale hlavně velmi odlišnou od představy otce a nakonec i mojí. Někdy je to dost boj.

Jsme rozlítaná rodina. Přelétáme mezi třemi domovy. Řídím vlastní firmu a do toho vychovávám tři děti. 2 tedy jen 50% času. Je to hukot a někdy je toho až kam😊. Naštěstí jsem od přírody hyperaktivní a nedokážu chvilku sedět. Hned, jak bude malý o malinko větší, se chystáme na další mimčo. Snad to bude holka.

Postupně začínám přicházet na to, jak náročná může být střídavá péče a jednání s druhým rodičem nebo, dokonce, jako v mém případě s vysoce-konfliktním rodičem. Na začátku byl vztah mezi Stepmaminkou a Biomatkou téměř idylický. Hlídala jsem jí holčičky, když potřebovala. Radila ji, co vařit a jak s holčičkami mluvit. Nechtěly u ní být a plakaly při každém předání. Mladší měla dokonce psychosomatické obtíže a musela na terapii.

Časem se vztahy zhoršily. Biomatka začala žárlit a závidět mi vztah s dětmi. Řeší to manipulací holčiček proti mně, pomluvami a hrou na chudinku. Ach jo. Pochopila jsem, že to snadné mít nebudu.

Moc rad ani zkušeností jsem na českém internetu nenalezla a proto jsem začala pátrat po literatuře a zahraničních webech a založila web Stepmaminka. com a pokusím se mé skromné zkušenosti a pohledy sdílet s podobně smýšlejícími stepmaminkami a kýmkoli, kdo má zájem.

Budu ráda za jakékoli vaše podněty, připomínky a příběhy.

Pište, čtěte a držte mi palce!💜

One Comment

Leave a Reply