Střídavá péče, kterou stále hodnotím jako nejmenší zlo z porozvodových uspořádání (více tady), má ,mimo jiných nevýhod, i jednu “drahou” nevýhodu a tou je ekonomický dopad na rodinný rozpočet.
Pojďme si tu nesmyslnost spočítat. Představte si, že vaše 100% vlastní dítě spotřebuje za měsíc dvakrát tolik nákladů na bydlení, oblečení, vybavení, pomůcek, zábavy, sportu a prostě všeho než děti jiných rodičů. Cože? Proč by mělo? Protože tak to ve finále ve střídavé péči je.
Jak to?
Pokud máte dítě v péči jen polovinu času, musíte mít stejně kompletní zázemí plus veškerou „výbavu“. Dětský pokoj je obsazen z 50%, oblečení se obnosí z 50%, vybavení a pomůcky se opotřebují z 50% atd. Tedy za 50% užitku platíte 100% nákladů.
Matematicky vás tedy stojí dítě ve střídavé péči 2x více než dítě ve vaší výhradní péči. Co s tím?
Ideální alternativa z čistě ekonomického hlediska by bylo stěhovat děti menším náklaďákem, ve kterém bude hezky srovnaný celý jejich materiální život. Ten bude spravedlivě hrazen napůl oběma rodiči. A je to.
Tak to je samozřejmě nesmysl.
Náklady tedy o polovinu dolů nesrazíte ale můžete si značně ulevit jednoduchou a velmi lidskou strategií. Sdílením neboli půjčováním.
Drahé oblečení, zimní oblečení, boty, oblíbené oblečení či značkové oblečení. Malé sportovní vybavení, oblíbené hračky, elektronika a mnohem víc se dá sdílet. Děti mají oblíbené věci a rády si je vezmou s sebou k druhému rodiči. Obzvláště, pokud je jeden rodič ekonomicky silnější, můžeprofitovat z věcí a vybavení, které sdílíte a které byste jinak nepořídily. Zní to jednoduše, že? Asi jako spousta jiných věcí, než do nich vstoupí lidský faktor.
Sdílení musí mít pravidla. Sdílené věci se musí vracet čisté, v dobrém stavu, tak aby je půjčující strana byla ochotna dále půjčovat. Věci se nesmí ztrácet. Věci se nesmí ničit. Pokud něco několikrát půjčíte a věc se vám nevrátí či se vrátí zničená nebo špinavá, dlouho to s půjčováním nevydržíte.
Má osobní zkušenost je bohužel právě ta negativní. Ze začátku jsme sdíleli oblečení, vybavení i elektroniku. Vše financovali i za biomatku. Bylo to takové milé gesto. Ale naběhli jsme si. Časem se nám věci přestaly vracet, nebo se vracely ve zdevastovaném stavu. Boty zabahněné, oblečení nevyprané v klubíčku, v igelitce. Věci se začaly ztrácet nebo záhadně zapomínat. Vracely se po několika týdnech. Místo půjčených věcí se vracely věci, která nám ani nepatří a protistraně nechyběly a naše věci jí zase nepřebývaly. Zkoušela jsem vysvětlovat, rozčilovat se, urgovat, fotit, co půjčuji, nic nepomohlo. Půjčování skončilo. Náklady vylétly.
Nenechte se ale mou zkušeností odradit. Sdílení fungovat může. Stačí dodržovat základní pravidla slušnosti a vážit si cizích věcí.
K věcem se chovejte, jako k půjčeným. Vracejte je včas a čisté. Půjčujte si a samy půjčujte taky. Za ty roky ušetříte spoustu peněz😊