Za tu dobu, co jsem stepmaminkou jsem vypozorovala zvláštní úkaz. Nejvíce a nejraději radí ti, co nemají žádnou podobnou zkušenost a o nevlastním rodičovství vědí pendrek 😮
Níže tedy uvádím 6 vět, které žádné stepmamince raději neříkejte!
1. Vědělas přece, že má děti!
Ano, to jsem jediné věděla. Má děti. 2 přeroztomilé princezničky. A to doslova. Mladší princeznička byla ve třech letech v plíně, hrála si s hovínky, neuměla se obléci, svléci, najíst a umýt. Starší princezničky oblíbená věta byla “Může mi někdo: podat/přinést/dát/udělat atd.” Já chodila od první třídy sama do školy, sama se učila, dělala úkoly, uklízela si a vařila. Princezničkování bylo tedy něco pro mě! 3 roky trvalo holčičky srovnat a to ještě mám dost práce před sebou. Já nechodila na předporodní kurzy a nečetla knížky o dětech, bez těhotenství se mi narodily “přes noc” dvě dcery ve školkovém věku. Nastoupila jsem do rozjetého vlaku s vagony plnými práce, starostí, předsudků, nenávisti a kritiky. Tak tohle jsem fakt nevěděla…
2. Stačí být milá a kamarádská a děti tě budou mít rády!
Děti jsou malé ale rozhodně nejsou hloupé. Často jsou chytřejší než dospělí. Seznam věcí, které děti požadují nevlastní mamince je nekonečný a neustále se zvětšuje. Být rodič je na plný úvazek ať máte děti 100% času nebo 50%. Tím, že budu milá z dětí úspěšné dospěláky fakt neudělám. A už jste zkoušely někdý říci kamarádce ať si jde uklidit pokoj nebo jí zakázat na víkend mobil za to, že s ním práskla o zem? Být kamarádka vám vystačí chvíli, pak to ale není rodičovství a vy nemáte k dítěti zodpovědnost a dítě ve vás nevidí autoritu. Stepmaminka není kamarádka. Je to stepmaminka Je to dospělá autorita. Mé děti mají doma trošku vojnu, heslo je “já sám(a)” a podržte se – absolutně to milují.
3. Časem to bude lepši. Uvidíš.
To slýchám poměrně často a myslím, že je to milosrdná lež. Jedna stepmaminka mi napsala, že prvních 10 let a 5 soudů bylo nejtěžších. Pak už to prý šlo. To ale není příliš optimistické. U nás to bylo na začátku mnohem lepší, než je to teď. Trend k lepším zítřkům rozhodně nezaznamenávám. Na zázračnou moc času nespoléhám a vy na ni také nespoléhejte.
4. Musíš se s biomatkou rozumně domluvit. Jde vám přece o blaho dětí.
Jsou na světě lidé, se kterými se rozumně domluvit fakt nedá. Pak jsou i tací, s kterýmmi se nedá ani mluvit. Bohužel, biomatku si nevyberete. Pravděpodobně s ní budete mít absolutně odlišný názor na vše na světě. To zahrnuje péči o děti, výchovu, školu, kroužky, trávení volného času a o hodnotách a pohledu na svět ani nemluvím. Jak se v takovém případě chcete rozumně domluvit? A o blaho dětí tedy každé biomatce rozhodně nejde. A blaho? Opravdu? Kdyby šlo biomatce mých dětí o jejich blaho, já bych nebyla stepmaminka a tenhle článek bych teď nepsala.
5. Střídavka je pohoda, dělíte si výdaje napůl.
Tak to je zbožné přání. Pokud se vám povede aby střídavá péče byla vyvážená a obě strany se podílely stejnou měrou na vzdělání a volném čase dětí, jste rarita a vyhráli jste v loterii. A napište mi, protože budete první. Mnohem častější je, že střídavka je papírová a v reálu probíhá v podstatě výhradní péče. Jeden rodič se dětem naplno věnuje a investuje do vzdělání, rozvoje a zážitků a druhý se prostě veze a na druhém rodiči profituje.
6. Je mi to líto lásko. Máš to těžké.
Tohle patří na závěr všem partnerům, co tímhle zaklínadlem vyjadřují svou “dechberoucí podporu a ”pochopení vaší role”. A většinou jsou úplně mimo. :-/ Pánové, radši nás snad jen obejměte.
Napadá vás doplnění tohoto seznamu? Máte své oblíbené „rady od odborníků“? Sem s nimi. Ráda je zveřejním!