A jaký je váš styl?

Nevlastní rodiče jsou za výchovu dětí zodpovědní stejně a v některých případech více než biologičtí rodiče.

Jaké, že to tedy máme výchovné styly a co to vlastně je? 😮

Styl výchovy chápejme jako základní širokou koncepci způsobu výchovy. Nejedná se o jednotlivé výchovné techniky a kroky ale spíše o celkový světonázor na vztah rodič-dítě.

Autokratický (dominantní, autoritářský) styl

Tento styl výchovy je založen na úctě k autoritě. Pracuje se systémem příkazů, trestů. Trestá děti za chyby a nutí je litovat svých činů místo hledání lepších řešení. Rodiče často používají fráze: “Protože jsem to řekla.” a “ Už toho mám dost!“ S dětmi nepracují, nevysvětlují, nedávají jim prostor pro samostatné uvažování a rozhodování. Z tohoto výchovného stylu často vyrůstají submisivní, málo iniciativní dospěláci s nedostatkem sebevědomí. Může u nich vzniknout i silný odpor k autoritám a nenávist k rodičům. Děti autoritářských rodičů jsou také často dobrými lháři. Naučí se lhát ze strachu z trestu, který je za provinění čeká.

Liberální (nezúčastněný)  styl

Styl s velmi “lehkým” až žádným vedením dítěte a řízením výchovy. Na dítě nejsou kladeny téměř žádné požadavky a pokud kladeny jsou, není jejich plnění kontrolováno. Rodič je v roli kamaráda, který nechává dítě aby se vychovávalo tak nějak samo. 

Takové děti budou mít problémy ve škole kvůli neuznávání autorit a nedostatku disciplíny. Budou mít sklony k obezitě z důvodu chybějící výchovy ve volbě zdravé stravy. Budou více ohroženy nemocemi a problémy se zuby kvůli chybějícím zdravotním a hygienickým návykům. Děti vychovávány liberálním stylem budou vykazovat roztříštěnou pozornost, neefektivní společnou práci, časové ztráty a nízký výkon.

Demokratický (autoritativní) styl

Styl, kde autorita rodiče je vědomým vzorem pro chování dětí. Rodič vytváří pravidla a vysvětluje dětem jejich principy i důvody, stejně jako následky jejich nedodržení. Používá strategii pozitivní i negativní motivace. Nechává dětem prostor na samostatné rozhodování i na nápravu nevhodných rozhodnutí. Vede děti k samostatnosti a zodpovědnosti za své činy.

Rodič vychovává více svým osobním příkladem než příkazy a tresty. S dětmi hodně diskutuje a stále vysvětluje. Odpovídá na otázky a sám je klade. Vede děti ke spolupráci s ostatními dětmi. Vytváří citlivou a pozitivní atmosféru v domácnosti. Rodiče s demokratickým výchovným stylem investují raději čas a energii do předcházení výchovných problémů, než do následných trestů.

Děti takových rodičů často vyrostou ve vyrovnané, šťastné, sebevědomé dospěláky, kteří dokáží dělat samostatná rozhodnutí, vyjadřovat svůj názor i zhodnocovat rizika.

Z popisu stylů je dost jasné, kterému byste se měli vyhnout a ke kterému se naopak přiblížit. Příště představím tipy a triky ve výchově, které se osvědčili mě.

Držím palce, ať vám doma vyrostou správní dospěláci! Ale pozor! Samo se to nestane:-)

Leave a Reply