Společná nebo paralelní?

Naše děti si od nás rodičů zaslouží více, než nakrmit a odvézt do školy. Zaslouží si tu nejlepší výchovu, které jsou rodiče schopni. Zaslouží si to nejlepší vzdělání, které si rodiče mohou dovolit. Zaslouží si ten nejlepší příklad, který mohou rodiče dát. Je to (ne vždy) samozřejmá a základní snaha rodičů.

Jak tohoto všeho dosáhnout po rozvodu a rozpadu rodiny? Jak toho dosáhnout ve střídavce? Jak toho dosáhnout v situaci naprosto rozdílných hodnot, představ, výchovného stylu a zájmu o vývoj dětí? Nad tím se zamyslím v dnešním příspěvku.

Společná výchova

V ideální porozvodové situaci se oba rodiče shodnou na výchově dětí, na pravidlech, povinnostech, zodpovědnostech, zásadách chování, studijních povinnostech i hranicích. Pravidelně spolu o výchově komunikují, scházejí se. Spolupracují. V takovém případě se jedná a společnou výchovu.

Dosažení tohoto stavu vyžaduje spoustu práce na obou stranách. Inteligentní přístup a vůli. Pokud se, tak jako já, dostanete do bodu, kde biomatka bojkotuje jakékoli pokusy o výchovu a má svůj osobitý styl “vedení” dětí a představy o „rodině“, na společnou výchovu zapomeňte.

Paralelní výchova

Dvě domácnosti, dva výchovné styly, dvoje hodnoty, dva světy. Tak by se dala shrnout Paralelni výchova. Nesnažte se zasahovat do dění na druhé straně. Soustřeďte se na výchovu dětí ve své domácnosti, ve svém čase. Přijde vám to pro děti matoucí? Nebojte se. Děti se velmi rychle zorientují a naučí se, jak, ve které domácnosti fungovat. Paralelní výchova (téměř) eliminuje konflikty mezi vychovávajícími stranami. Konflikty, které jsou pro děti stresující a mohou jim způsobit vážná traumata i úzkost.

U Paralelní výchovy počítejte s časem, který děti potřebují aby se dostaly zpět do “nastavení” vaší domácnosti. U nás trvá většinou 2 dny, než se holčičky srovnají a „přepnou“ se na hodnoty, kterým věříme u nás.


Paralelní výchova přináší benefit zejména tam, kde jedna domácnost na výchovu nemá čas či zájem. Pokud jedna domácnost nastaví pravidla a povinnosti, třeba domácí práce či samostatnost, druhá domácnost bude logicky profitovat, pokud nechá děti jen pokračovat v návyku i u sebe.

Neberte tedy Paralelní výchovu tak, že se odehrává jen v čase, kdy jsou děti u Vás. Odehrává se stále. I když děti Vaše pravidla v druhé domácnosti nedodržují, jsou si jich vědomi.
Děti pravidla, hranice i povinnosti potřebují. Pomáhají k vývoji zdravého sebevědomí i k pocitu bezpečí. Nastavením pravidel u Vás jim pomáháte být v emocionálním bezpečí i když u Vás nejsou.

Nebojte se mít vlastní pravidla ve své domácnosti. Nezapomeňte, že jako stepmaminka máte skutečně výjimečnou pozici k výchově nevlastních dětí. Bio rodiče v takové pozici nikdy nebudou.

Držím palce:-)

Leave a Reply