Ráda bych dnes vysvětlila svůj pohled na klišé, které poslouchám stále dokola. „Ještě, že jsou ty děti tak malé a nechápou to.“ Ach jo. Děti ale chápou rozvod daleko víc, než si myslíme nebo chceme přiznat. A to, co nechápou, ostatní děti jim ochotně “vysvětlí”. Nenechte se zmást. Ty malí človíčci jsou chytří a dúvtipní.
Děti mohou být malé ale nejsou hloupé. Když mi někdo řekne, “Ty jsou ještě malé a nemají z toho rozum.”, tak bych vraždila. Myslím, že často z toho nemají rozum spíš ty přemoudřelí dospěláci.
Děti vnímají, co se v jejich rodině stalo, kdo ji rozvrátil, kdo koho opustil a až přijde čas, tak to dají najevo. Soudím i podle sebe. Můj táta mi odešel v mých čtyřech letech. První roky jsem si to vysvětlovala tak, že můj tatínek “jen” odešel za prací. Když jsem byla větší, tak jsem pochopila, co se opravdu stalo a kdo za to mohl. Není snadné vyrůstat s tím, že váš rodič dal přednost něčemu či někomu jinému před vámi. Děti by si vždy vybraly rodinu. A já, koneckonců, taky. Možná právě tato moje osobní zkušenost způsobila, že je pro mě rodina tak důležitá a že velmi nelibě nesu, když někdo rodinu rozbije.
Rodina je to nejdůležitější, co my všichni svým dětem můžeme dát.
Děti navždy budou milovat své bio rodiče ale nikdy nezapomenou křivdy, které jim způsobili. Já jsem se s bio tátou dost odcizila. Můj nevlastní tata, který přišel do příběhu později a za nic nemohl, mi tátu nahradil. Hrál si se mnou, bral mě na výlety, byl tam pro mě, když jsem potřebovala, miloval a miluje mě, jako svou vlastní. Stejně tak já jeho.
Miluji své bio rodiče ale lepší vztah mám s nevlastními a raději se půjdu s čímkoli svěřit za nimi. Milují mě, starají se o mě a jsou tu pro mě i když nemusí. Toho si na nich velice cením a snažím se být tím samým pro své nevlastní dcery. Jsem tu pro svoje holčičky v každé chvíli, špatné i dobré. Když mají bolístku nebo jsou nemocné, když mají špatnou náladu, když potřebují obejmout nebo prostě potřebují jen LÁSKU. Když chtějí slavit, odvázat se, zablbnout si nebo podniknout něco ryze holčičího.
Plno holek v dospívajícím věku, se stydí o určitých věcech s rodiči mluvit. Místo toho aby se svěřily svým rodičům, tak jdou raději za kamarádkou. Před stepmaminkou jim není trapně. Je to často právě jejich nejlepší kamarádka. Má starší nevlastní dcera, příjde raději za mnou, jako za kamarádkou než za bio rodiči. Může mi říct vše a ví, že si to nechám pro sebe. Když vím, že je to TAJNÉ tak to prostě tatínkovi neřeknu. Věří mi a já tu důvěru nikdy nezklamu. Snažím se jí poradit, vysvětlit, mluvit s ní a hlavně jí naslouchat. Když má průšvih, nebo musí udělat něco na poslední chvíly do školy, tak jde také raději za mnou. Vztah se step maminkou bude vždy více kamarádský než rodičovský a tak to má být.
Nepoceňujte děti. Mají o svém i vašem životě jsnou představu i když dětskou.
Nikdy jim nelžete a to ani o věcech, na které nejste pyšné. Děti lež poznají. Děti si lež pamatují. Děti vás za lež pěkně vytrestají. Užijte si zbytek léta a mějte se! 🙂