Zůstat s nevlastními či vlastními dětmi v kontaktu, když jsou u druhého rodiče je něco, co dětem i dospělým zásadně pomáhá ve složitém režimu střídavé i výhradní péče přežít odloučení a stesk. Pro rodiče děti nepřestanou existovat, když odejdou s baťůžkem k druhému rodiči a ani děti druhého rodiče na týden či dva nevymažou z hlavy. V dnešní digitální době, kdy děti ve 3 letech ovládají mobily lépe než dospělí a máme všechn ty skvělé chatovací aplikace a zdravé sociální sítě by to neměl být problém. Nebo snad mohl?
Mohl. Problém nastává ve chvíli, kdy se jedné straně komunikace dětí s druhou stranou nezamlouvá a nebo dokonce se jí pokusí ovlivňovat. Přichází na řadu digitální manipulace neboli DIGI MANI.
Se starší nevlastní dcerou jsme si vesele textovaly od doby, co měla telefon, tedy od šesti let. Máme spolu úžasný vztah, který jsme udržovaly i na dálku. Kecaly jsme o věcech důležitých i nepodstatných. O tom, co nás trápí a taky rozesměje. Psaly jsme si krásné vzkazy. Jak se nám stýská, kdy se zase uvidíme, co budeme dělat a taky, že se máme rádi, že se milujeme. Tahle komunikace od nevlastní dcery ale náhle ustala. Omezila se na pozdrav a zprávy byly, pokud možno, jednoslovné. Jak kdyby je ani ona nepsala.
Tušila jsem, že něco není v pořádku a pak se mi svěřila. Její maminka si nepřeje aby mi odepisovala, natož aby mi psala, že se k nám těší, nebo, nedej bože(!!), že mě miluje. Jak by také mohla milovat někoho, kdo se o ni polovinu času stará, vychovává, učí, léčí, vaří a navíc se dost snaží?
Tak toto musela maminka utnout. Prý je z toho smutná, pláče a trápí se. Odepisovat mi tedy už nebude aby maminku-chudinku ochránila. Nejsem psycholog ale myslím, že to už je na hranici psychického týrání vlastního dítěte. Druhá nevlastní dcera právě telefon dostala, předpokládám tedy, že bio nasadí urychleně stejnou strategii.
No a co teď s tím? K právníkovi? K psychologovi? Na OSPOD? Do Bohnic? Všechno je možné. Jenže toto je jen jedna z kapek v moři. Kdo čte server Stepmaminka ví, že takových příběhů mám za sebou celou řadu. To bych na OSPODu musela přespávat.
S dcerou jsem to tedy probrala. Vysvětlila jí, že to není její vina. Nemá důvod se cítit provinile. Nemusí se stydět ani bát se přiznat nebo mi napsat, že se k nám těší, že se jí stýská a že mě miluje. Jen pro ochranu před scénou maminky musí zprávu po odeslání rychle smazat. Popovídaly jsme si o tom. Vysvětlila mi, co si o tom myslí a jak to vidí ona. A já jsem ji ujistila, že kdyby chtěla, může u nás vypisovat zamilované zprávy druhé straně bez omezení. Zní Vám to neuvěřitelně? Je to neuvěřitelně smutné
Jak tedy na digitální manipulaci druhého rodiče? Stejně, jako na jakoukoli jinou manipulaci. Jak opakuji snad v každém článku: Děti jsou malé ale nejsou hloupé! Vidí realitu dětskýma očima v dětských souvislostech. Pokud jsem dítě a těším se k tatínkovi a Stepmamince a bio matka mi o tom zakazuje psát, myslíte si, že u ní budu o to raději?
Rodič, který manipuluje děti si připravuje osamělou budoucnost. Rodič, který lže bude navždy pro děti lhářem.
Dětem vysvětlete, co je manipulace, Vysvětlete jim, co je závist, zášť, co jsou pomluvy. Ptejte se jich a poslouchejte, jak oni rozumí situaci, co se jim líbí a nelíbí na chování dospělých v rodině, co by změnily a čeho by se rády zbavily.
A hlavně se nikdy nesnižte k praktikám, které by dětem ublížily.
Miluju Vás a moooc se k Vám těším! (tady se to psát může:-D)